Celou akci
jsme zvládli naplánovat během snídaně v bufetu, kde jsme také výměnou za lahvové
pivo značky Bráník přemluvili ke spolupráci jistého J.S., místního důchodce-bezdomovce.
Cíl byl jasný - okolo jedenácté bude Zubař na půdě nigerjského velvyslanectví
zkoušet své kódované protestsongy na večerní párty při příležitosti narozenin
ambasadora. A to se jevilo jako výtečná příležitost k tomu, abychom mohli
skartovat další tučný šanon v naší kartotéce.
Našemu
novému příteli J.S. jsme opatřili 9mm olovo, dali mu půlhodinnové školení
a nastartovali jsme náš upravený speciál AH-64W, vybavený Fourierovou analýzou
audiozdrojů s dosahem na 2 km. Vydali jsme se do severozápadních částí Prahy
a po chvíli byl signál jasný: kombinace "Sing Hallelujah", "Hello
Afrika" a "It's My Life" byla zřetelná ve dvou bodech. První
byla tělocvična, kde právě probíhala dopolední hodina step-aerobiku, ale druhý
se shodoval s daty, které náš GIS označil jako sídlo nigerijského velvyslanectví.
J.S.
byl po přistání vyslán spolu s fiktivním dopisem od nigerijských bankovních
úředníků a ruční zbraní dovnitř. Netrvalo dlouho a byly slyšet tři výstřely.
Kamerou jsme sledovali co se děje a byli jsme překvapeni, že Zubař i po dvou
ranách do srdce stále zpíval. Teprve po třetí klesl k zemi. Později jsme se
shodli na tom, že asi srdce neměl na správném místě.
Dále
jsme měli jasno. Věděli jsme, že za čtyři minuty po ohlášení bude na místě
jednotka PČR. Ne náhodou potřebujeme právě čtyři minuty na odlet do bezpečné
vzdálenosti, než si nějaká ze všdudypřítomných důchodkyň uvědomí, že vidí
vrtulník. Tato akce nebyla jen dalším úspěchem vyznačeném na ocasu našeho stroje.
Věříme, že jsme touto akcí napomohli jak světovému míru a pokoji, tak určitému
pozitivnímu zamyšlení předáků hudebního průmyslu nad tím, jakým hyenám svěřují
prostor v éteru.
- AH-64 Praha
